Townhouse tajemství: Jak do úzkého prostoru vměstnat život, hosty i styl

Nakonec mě překvapila jedna maličkost: sametové čalounění. Místo levné látky jsem zvolil velvet upholstery na čele rozkládací postele. Samet je příjemný na dotek, což oceníte, když se o stěnu opřete při sledování filmu, a zároveň opticky prohloubí místnost. V malém bytě je vizuální efekt zásadní – lesklé povrchy odrážejí světlo, a když je celá jedna stěna potažená sametem, působí prostor měkčeji a útulněji. Samozřejmě to chce pravidelnou údržbu, ale na druhou stranu se na sametu neusazují prachové roztoče tolik jako na vlněné tkanině. Zkuste si na to vzpomenout, až budete vybírat čalounění k sedačce, kterou budete každý večer proměňovat v pos


Materiály hrají v townhouse interior design větší roli, než by se zdálo. Původně jsem chtěla světlé dřevo, ale v úzké chodbě by se každá skvrna rýsovala jako mapa. Nakonec jsme zvolili kombinaci tmavého ořechu na podlaze a bílé na stěnách. Nábytek v čalounění s velvet upholstery působí luxusně, i když je skromných rozměrů. Samet se leskne, ale neoslňuje, a jeho hloubka opticky zmenšuje objem gauče. Díky tomu vypadá obývák větší, než ve skutečnosti je. A to je celý trik vyrobit iluzi prostoru, aniž byste museli bourat


Klasická rozkládací pohovka je fajn, ale v malém bytě často zabírá místo, které byste mohli využít pro jídelní stůl nebo pracovní kout. Zkusil jsem proto alternativu: na jednu stěnu jsem umístil pevný rám s čalouněným čelem, který vypadá jako dekorativní panel. Pod ním je skrytý výsuvný mechanismus, který vytáhnete jedním pohybem. V podstatě jde o sofistikovaný pull-out sofa, který nevyžaduje žádný prostor před sebou. Když je složený, zeď působí jako souvislá plocha s jemnou texturou a nikdo neuhodne, že v ní spí dvoumetrový rám s pěnovou matrací. Jen pozor na kvalitu kování – levné varianty se po roce začnou viklat a budete litovat každé kor


Pokud dnes někdo přemýšlí o koupi řadového domu, řeknu mu jediné: pořiďte si skicák a metr. Projděte si každý kout, změřte šířku dveří, výšku stropu, vzdálenost od zdi k protější zdi. Teprve pak začněte vybírat sofa bed nebo pull out sofa. Věřte mi, že 43 cm široký rám se vám do úzké chodby prostě nevejde, i kdyby měl sebedokonalejší click clack mechanismus. Interiér řadovky není o velikosti, ale o přesných detailech. A když se trefíte do milimetru, bydlení se promění z boje o místo v radost z každého ko


Jenže spát na pohovce je fajn, ale kam s peřinami a polštáři, když je nepoužíváte? Tady jsem narazila na klasický problém malých bytů noční fronta na skříň. Proto radím: vybírejte jen nábytek, který sám skrývá úložný prostor. Naše sofa má pod sedákem tři hluboké šuplíky, které pohltí celou sezonu oblečení mimo sezonu. A aby toho nebylo málo, pod schody jsme nechali vyrobit šatní skříň s výsuvnými boxy na lůžkoviny. Když je skříně málo, musí každý kus nábytku odvést dvojí pr�


Textura na stěně přitom není jen o vzhledu. V praxi se vyplatí zvolit materiál, který snese otěry. Pokud máte v plánu časté rozkládání a skládání nábytku, hrozí, že se na omítce udělají šmouhy nebo praskliny. Já jsem sáhl po vinylové tapetě na netkaném podkladu – je pevná, dá se otřít a má decentní reliéf, který skryje i drobné nerovnosti. Kdybyste sáhli po klasické malbě, během dvou let byste ji museli přetírat, protože by se za hlavami hostů dělaly fleky. A právě tady se ukazuje, že wall finishing není jen o barvě, ale o praktické odolnosti. Sázka na kvalitní podklad se vyplatí, i když to znamená investovat o několik stovek v


Jednou z nejchytřejších investic pro mě byla židle, která se proměnila v jednolůžko. Nenápadná, s matným čalouněním, vypadala jako běžný kus nábytku. Stačilo odklopit sedák a vysunout složenou matraci. Měla jsem ji v rohu u okna, kde přes den sloužila jako čtecí koutek. Večer se z ní stalo plnohodnotné lůžko. Musím říct, že tenhle kousek zachránil nejednu návštěvu, když došlo na otázku "kde budeme spát". Už žádné nafukovací matrace na podlaze. Prostě jste otevřeli šuplík a byl hotovo. A přitom nikdo nepoznal, že se nejedná o klasické jídelní kře


Když jsme se před lety nastěhovali do řadového domu v centru, první překvapení přišlo už v předsíni. Chodba široká metr deset, schody strmé jako žebřík a obývák, který vypadal spíš jako dlouhá chodba s oknem. Sny o prostorném interiéru se rozplynuly, ale začala tvrdá škola townhouse interior design. Klíčem není bojovat s prostorem, ale přizpůsobit mu každý centimetr. Místo honosné sedačky, která by se sem nevešla ani rozložená, jsme vsadili na chytrou skládačku. První lekce zněla jasně: vybírat nábytek jako pro loď, ne pro v