View source for Skandinávský interiér pro malé byty: Když důmyslnost nahradí metry čtvereční

Teď k tomu, co mě trápí nejvíc - ložnice pro hosty. Kam s nimi, když máte garsonku? Tady přichází ke slovu chytrý nábytek. Můj oblíbený kousek je sofa bed s polohovacím opěradlem. Vypadá jako běžná sedačka, ale během pár vteřin z něj vytáhnete lůžko. Řešíte problém s místem na spaní, aniž byste museli obětovat celou místnost. Důležité je vybrat správnou barvu čalounění. Světle šedá je sice univerzální, ale na dotek studená. Zkuste raději hořčicově žlutou nebo terakotu. Tyto tóny působí teple a zároveň neruší celkový dojem místnosti. A pokud se bojíte, že se okouká, vsaďte na polštáře - ty můžete měnit podle nál<br><br><br>Největší oříšek bývá úložný prostor na povlečení a deky. Když máte rozkládací pohovku, kam schováte tři sady ložního prádla, dva polštáře a přikrývku pro hosty? Tady přichází ke slovu bed with storage. Myslete na to už při výběru. Skandinávský interiér často využívá postele s výsuvnými šuplíky pod roštem, kde můžete mít celý textilní inventář. Já mám pod manželskou postelí tři šuplíky, každý o hloubce čtyřicet centimetrů. Vejdou se tam nejen prostěradla, ale i zimní mikiny a sezónní boty. Pokud máte opravdu malý byt, zvažte, jestli místo klasické postele nekoupíte kvalitní pull-out sofa. Tedy pohovku, kde se sedák vysune dopředu a vytvoří lůžko. Musí mít ale pevný slatted frame z vrstveného dřeva, ne z lamely a kousku překližky. Jinak se po pár měsících probudíte s prohnutými z�<br><br><br>Jednou z nejčastějších bolestí mých klientů jsou návštěvy. Host přijede na víkend, ale vy mu nechcete ustlat na nafukovací matraci, která do rána splaskne. Tady přichází ke slovu pull-out sofa. U nás doma máme model s kovovým rámem a matrací o tloušťce dvanáct centimetrů, který se během deseti vteřin promění v jednolůžko. Skvělé je, že výsuvný mechanismus neničí podlahu a po složení zůstane pohovka kompaktní. Pokud máte menší obývací pokoj s průchozí zónou, vybírejte spíše rozkládací křeslo s hlubokým sedákem. Někoho straší vidina každodenního skládání a rozkládání, ale moderní systémy jsou natolik propracované, že ovládání zvládne i dítě. Navíc látka v tmavě šedé nebo hořčicové barvě skryje případné skvrny od k�<br><br><br>Právě proto jsem se u další rekonstrukce pustil do kombinace. V ložnici jsem nechal stěny spíše syrové, jen přebroušené a napuštěné voskem, aby dýchaly. Do dětského pokoje jsem naopak zvolil umývatelný wall finishing v podobě jemného vinylového nátěru, který připomíná strukturu starého plátna. Výsledek je překvapivě praktický. Když malý rozlije kakao, stačí hadr a je hotovo. Problém ale nastal ve chvíli, kdy jsem chtěl do stejné místnosti umístit pohodlné spaní pro návštěvy. Do rohu se vešla jen úzká sedačka. Nakonec jsem objevil sofistikovaný sofa bed s hloubkou sedu 45 cm, který se rozkládá na regulérní postel. Stěna za ním ale musí být odolná proti otěru od opěradla, což bych u jemné struktury nečekal. Použil jsem tedy speciální gumový nátěr v matném provedení. Kopíruje rytmus tapety, ale vydrží ná�<br><br><br>U malých půdorysů musíte myslet i na úložný prostor. Klasický rozkládací gauč sice poskytne spací plochu, ale kde schováte peřiny a polštáře? Skvělým pomocníkem je bed with storage tedy postel s úložným prostorem v základně. Vypadá jako běžná sedačka, ale pod sedákem je šuplík nebo výklopný prostor. Mně se osvědčil model s výsuvným šuplíkem širokým osmdesát centimetrů vejde se tam dvoumetrový spacák, čtyři polštáře a ještě deka pro psa. Jen pozor na výšku nožek pod nimi musí být aspoň deset centimetrů, aby šel šuplík vytáhnout bez drhnutí o kobe<br><br><br>Někdy si říkám, jestli si toho, co máme za stěnami, vůbec všímáme. Strávil jsem týdny výběrem odstínu barvy, ale pak mi došlo, že samotná stěna je jen pozadím. Skutečný charakter místnosti se rodí až tehdy, když začnete řešit wall finishing. A pozor, není to jen o tom, zda zvolíte hladkou omítku nebo strukturovaný beton. V mém malém bytě 2+1 jsem například narazil na problém, že každý centimetr musí mít svůj účel. Když jsem se rozhodl pro jemnou minerální omítku v obýváku, zjistil jsem, že takový povrch doslova pohlcuje světlo a vytváří příjemný teplejší nádech, který žádná barva z plechovky nenapodobí. Jenže pak přišla realita - na takto upravené stěně je každá skvrna od mastných prstů vidět jako na dlani, a když k tomu přidáte praktický život s dětmi, musíte hodně přemýš<br><br><br>A pak jsou tu chvíle, kdy prostě potřebujete zázrak. Třeba když bydlíte v podkroví pod šikminami a každý centimetr se počítá. Tam jsem narazil na nutnost skrýt rozložený sofa bed, který v noci zabíral půl místnosti. Zvolil jsem proto wall finishing, který není jen dekorací, ale i funkčním prvkem. Použil jsem posuvné dřevěné panely na šikminu podkroví. Když je host pryč, panely se zasunou a ze stěny se stává jedna velká knihovna. Když přijde návštěva, panel se vysune a odhalí plnohodnotné lůžko s pěnovou matrací. Mechanismus je jednoduchý, podobný click-clack mechanismu, jaký znáte z polohovacích křesel. Jen místo opěradla se pohybuje celá stěna. Takhle jsem vyřešil problém, kdy jindy potřebujete postel pro čtyři lidi v místnosti o deseti metr